Název

Bystřice pod Hostýnem, Kavárna Potmě, 28.2.-1.3.2014

Popis

V KAVÁRNĚ POTMĚ NABÍDLI TAK TROCHU JINÉ KAFE
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Veliký zájem Bystřičanů doprovázela nevšední akce. Okrašlovací a zábavní spolek přichystal Kavárnu Potmě, kterou lze navštívit jedině v zahraničí nebo v českých velkoměstech. Pořadatelé se inspirovali projektem Světluška, ale vystačili si s vlastními silami.
„ S nápadem přišel Petr Loupanec, člen našeho spolku, který se svou ženou osobně v kavárně obsluhoval,“ uvedla místopředsedkyně Lenka Ostrolucká. Nevidomý manželský pár bydlící v Bystřici pod Hostýnem zná ve městě každý. Ale jak se jim žije v naprosté tmě?
Petr s manželkou Mirkou zavedli vidící do světa nevidomých. V dokonale zatemněné místnosti v prostorách Hasičské zbrojnice přinesli hostům tak trochu jiné kafe tak trochu jiní barmani.
„Chyťte se mne, prosím, zavedu vás dovnitř,“ vyzvala ještě na světle paní Mirka. A pak už - temná komora. Nejdříve se bojíte, že zakopnete, pak ztratíte orientaci a spoléháte na pomoc slepce…. Chci pryč. Tady nebudu! - napadlo nejednoho hned za dveřmi. Najednou selhává mimika a gestikulace, jste odkázáni jen na komunikaci verbální. Můžete se cítit nepříjemně. Můžete však o to intenzivněji vnímat vůni a chuť a hlavně zvuky, hlasy kolem vás.
Temný a zároveň příjemný zážitek. Kavárna potmě hlásí obsazeno - čtyři stoly po čtyřech židlích plné. „Pro nás vidící neskutečný zážitek. Obdiv všem s bílou holí. Fandíme a doufáme, že „tmavé“ kafe“ jsme u vás nepili naposled,“ poděkovala Martina Málková.
Kavárna Potmě otevřela Bystřičanům oči. „O to více si cením svých smyslů. Každý by měl vyzkoušet, jaké to je ztratit zrak. Pak jakákoli tělesná potíž je proti tomu nicotnost,“ stálo v knize hostů.
Zatímco Petr se z kuchyňky nehnul - bylo slyšet, jak umývá nádobí, Mirka servírovala rozlévanou limonádu a zákusky, které sama napekla. „Za barem je spousta práce a soustředění. Zalití kávy trvá dvakrát déle, potřebujete dvojnásobek času, když krájíte buchtu, abyste se neřízli,“ popsal Loupanec obsluhu.
Mrknete -tma, otevřete oči - tma. To není hra na slepou bábu, to je svět z pohledu zrakově postižených. Stačilo? Půl hodinka bez světla, co je proti celému životu nevidomých? „Vůbec si neuvědomujeme, co to znamená nevidět. Proto děkujeme Loupancovým, že nám to aspoň na chvíli umožnili,“ poznamenala Ostrolucká.
Když vyšel číšník z kavárny po devítihodinové směně, uvítali ho přátelé potleskem. A došlo i na černý humor. Dalo by se říct, že byl uvnitř od nevidím do nevidím. „Určitě můžeme vylepšovat, ale na poprvé to bylo skvělé. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na akci podíleli, ať už přiváděli lidi nebo zatemňovali, zázemí je důležité, jakož i propagace,“ zhodnotil Petr Loupanec. A ti, na které se nedostalo, ať přijdou příště a můžou se těšit na rozšíření aktivit.
„Příjemně uklidňující zážitek. Děkujeme za hezkou pauzu v našem hektickém životě, “ shrnuli návštěvníci jedinečný projekt.
( Jen foto z kavárny tentokrát neposkytnu, byla tam totiž opravdu tma jako v pytli. )

Kategorie a štítky

Nastavení